Historie 'tangyuanu' sahá daleko do minulosti; jeho rané formy se objevily již v období před Qinem a ve starověku byl znám pod různými názvy, jako „mianjian“ (moučné zámotky) a „yuanbuluojiao“ (kulaté knedlíky bez rohů). Za dynastie Song techniky výroby těchto knedlíků dozrály a staly se oblíbeným slavnostním jídlem široké veřejnosti; v té době se jim říkalo 'yuanzi' nebo 'fuyuanzi' - názvy odvozené od skutečnosti, že po uvaření plavaly na hladině vody.
Od dynastie Ming byl tento typ sezónního jídla převážně označován jako „tangyuan“ nebo „yuanxiao“. Termín „yuanxiao“ byl populární hlavně na severu, zatímco „tangyuan“ byl běžný termín na jihu. Během dynastií Ming a Qing se řemeslná zručnost při jejich výrobě stále více zdokonalovala, což vedlo k zavedení různých náplní, jako je sezamová pasta, pasta ze sladkých červených fazolí a arašídy. Dynastie Qing také viděla vznik 'yuanxiao' naplněného přísadami, jako jsou květy osmanthus, cukr a vlašské ořechy. V moderní době dochází k neustálým inovacím ohledně chutí, tvarů a způsobů konzumace; trh nyní nabízí kreativní náplně – jako je čokoláda a ovoce – a také hluboce zmrazené produkty. Kromě tradiční metody vaření byly vyvinuty i další způsoby přípravy, včetně fritování a potahování cukrem („basi“).
